Ztracená láska
Chtěla bych ti něco říct,
než dopovědí mudrci,
šťastný sen si plíst,
co leží mi na srdci...
Proč jsem tak bláhová,
ona mi tě vzala,
pláče panna perlová,
a já ten boj vzdala.
Mám chuť život si vzít,
láska mění se v prach,
dále nemohu tě mít,
přestávám mít strach.
Konec mé lásky je jasný
dál už nechci snít,
může být život krásný,
to chtěla jsem ti říct.¨
A tak jdu hrdě dál,
pustou krajinou,
někdo by si naděj přál,
ať smutné lásky zahynou,
a on nezůstane navždy sám...